Malba na skle - Vitraž

Dostala se ke mně oklikou krásně malovaná práce, která byla poničená při vloupání do kostela. Něco se dalo zachránit, buď slepením nebo použitím tenkého spojovacího olova, ale část se musela nově zrestaurovat.

Malba na skle není snadná záležitost, protože sklo je hladké a barva ulpí jen na povrchu a dá se velmi lehce poškodit. Pevně spojená (slinutá) je až po zapálení ve sklářské peci.


Dobrý výsledek záleží na zkušenostech i technice malby. Každá barva reaguje s jiným sklem odlišně a důležitá je i správná teplota výpalu.


Proto je nutné, dělat zkoušky barev na sklech před samotnou prací.


Více o technice malby na sklo bych se chtěl rozepsat v některém z dalších příspěvků.

Klášter Porta coeli v Předklášteří

(Klášter Porta coeli v Předklášteří- klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie (1233–1240) románsko- gotické bazilikální trojlodí s příčnou lodí- rekonstrukce vitrážové výplně rozety. 

Když mně přišla do mailu fotografie vitrážové rozety, přes kterou prochází proud slunečního světla, byla to nádhera. Jen do okamžiku než bylo vidět, že jednou výplní proudí nejen sluneční světlo, ale i vítr, déšť a při troše štěstí to může být i drobné ptactvo. Domluvil jsem se s administrátorem na nejbližším možném termínu prohlídky. A jak to vypadalo? Vitráže pocházejí z počátku 20. století. Motiv je ornamentální se středovou kompozicí s bohatou škálou barevných katedrálních i antických skel.

Výplně bohužel nejsou zrovna v nejlepší kondici, jak napovídá popis v úvodu i fotografie. A dostat se k nim není vůbec jednoduché. Zajistit poškozenou vitráž alespoň proti vypadení pomohla soustava důmyslně propojených žebříků (prostě jsme je svázali) a průhledná lepící páska. Lézt po takové konstrukci není žádný med, ale byla to jediná možnost, jak se k ní dostat. Do doby než se podaří vymyslet, jak dostat výplň ven z ostění rozety to stačilo.

Po domluvě s místním sborem hasičů se podařilo vitráž vyjmout. Byli ochotní a hlavně měli potřebnou techniku!!

Zajímavé je, že ostění není kamenné, ale z cihel. Vysvětlení jsem si později našel v dostupných pramenech a z původní kružby se zachovalo jen torzo. Vyhlídková práce na hasičské plošině byla zážitkem ve srovnání s posvazovaným žebříkem.

Škoda, že novotou svítí jen část rozety, opravu by si zasloužila celá.

Kostel Povýšení svatého Kříže v Lanžhotě

Kostel Povýšení svatého Kříže v Lanžhotě (1893).

Tehdejší pán farář František Putna mne oslovil, jestli bych opravil vitráž v tamním kostele. Pár "hochů" si udělalo z okna terč a vitráž znatelně poškodili.

Odneslo to několik barevných skel kolem postavy madony s dítětem a také část jejich malovaných šatů. Poškozenou výplň jsem musel vyjmout a odvézt do dílny.

Tam rozebrat, rozložit na jednotlivé díly, doplnit chybějící části a domalovat poškozenou draperie.

Zajímavostí v tomto kostele je vitráž s motivem Nalezení svatého Kříže, která je zaměněna s jinou vitráží umístěnou v kostele Nalezení svatého Kříže rakouském Hohenau.

Samozřejmě rakouští sousedé mají vitráž s námětem Povýšení svatého kříže. Vysvětlení je jednoduché, zakázky pro tehdejší Rakousko-Uhersko dělala jedna firma současně a došlo k záměně obou děl :)