Klasická vitráž do olova

Restaurování vitráží je složitý proces a zahrnuje celou řadu specifických kroku. V tomtom příspěvku se restaurováním nebudu zabývat podrobně, půjde jen o malé přiblížení. Na úvodním obrázku je vidět část vitráže, která je již zbavena olověné konstrukce. Na sklech je nejen usazený prach a nečistoty, ale také části tmelu pevně zachycené na okrajích skel. Tmel i nečistoty se musí odstranit a skla důkladně vyčistit. Takto připravená skla se mohou vkládat do nových olověných profilů.

Před rozebráním vitráže je dobré si připravit z kartonu kopii kresby olověné konstrukce. Ta může být nejen dobrým vodítkem při kompletaci skel, ale slouží i jako šablona při skládání do olova.

Šířky nových olověných nut by měly být shodné s původními. U složitějších vitrážových kompozic se často používají různé olověné profily. Je proto důležité, si při rozebírání vitráže dělat do pracovního sešitu s nákresem poznámky.

K vkládání do olova potřebuji několik nástrojů. Kromě různých olověných profilů je to lehčí kladivko, hřebíky k zajištění skel, nůž na řezání olova, protahovák na olovo a nástroj k hlazení olova.

Když jsou všechna skla složená, vitráž se uzavře obvodovým olovem, zajistí a olovo se přihladí ke sklu. Pak se povrch profilů natře stearinovým olejem a zaletuje cínem z obou stran. Hotová vitráž se zatmelí, vyčistí a nechá uležet, aby tmel zaschl a celý plát zpevnil. A nakonec se namontuje na původní místo.

Vitráže do dveří

Tyto vitráže do dveří byly z části vytvořeny technikou vypalované malby na sklo. Samotná malba byla prováděna po vrstvách a ty se pak následně zapálily ve sklářské peci. Barevné plochy se musely nanést postupně a vypálit, protože některé použité barvy na sklo měly rozdílnou vypalovací teplotu. Nakonec se malovaly a vypálily místa, na kterých byly barvy s nejnižší vypalovací teplotou.

Abstraktní vitráže

Stává se, že někdy toho všeho, co se kolem nás děje máme až nad hlavu. V takovém případě mít svůj prostor jen pro sebe, kde je Vám dobře, kde máte chvilku ticha, nebo naopak kam i rád pozvete své přátelé, po tom občas zatouží snad každý z nás. A je jedno jak jej nazýváme. Před časem mne navštívil jeden zákazník a ukázal mi návrhy vitráží. Když při tom mluvil o starém opraveném mlýně, kam mají přijít, nedovedl jsem si představit, že do takového prostoru zapadnou. Teprve na místě po přichycení vitráží do dveří v jeho "opravdovém pokoji", bylo jasné, že se nemýlil.