Stává se, že někdy toho všeho, co se kolem nás děje máme až nad hlavu. V takovém případě mít svůj prostor jen pro sebe, kde je Vám dobře, kde máte chvilku ticha, nebo naopak kam i rád pozvete své přátelé, po tom občas zatouží snad každý z nás. A je jedno jak jej nazýváme. Před časem mne navštívil jeden zákazník a ukázal mi návrhy vitráží. Když při tom mluvil o starém opraveném mlýně, kam mají přijít, nedovedl jsem si představit, že do takového prostoru zapadnou. Teprve na místě po přichycení vitráží do dveří v jeho "opravdovém pokoji", bylo jasné, že se nemýlil.
Tyto vitráže do dveří byly z části vytvořeny technikou vypalované malby na sklo. Samotná malba byla prováděna po vrstvách a ty se pak následně zapálily ve sklářské peci. Barevné plochy se musely nanést postupně a vypálit, protože některé použité barvy na sklo měly rozdílnou vypalovací teplotu. Nakonec se malovaly a vypálily místa, na kterých byly barvy s nejnižší vypalovací teplotou.
Stává se, že někdy toho všeho, co se kolem nás děje máme až nad hlavu. V takovém případě mít svůj prostor jen pro sebe, kde je Vám dobře, kde máte chvilku ticha, nebo naopak kam i rád pozvete své přátelé, po tom občas zatouží snad každý z nás. A je jedno jak jej nazýváme. Před časem mne navštívil jeden zákazník a ukázal mi návrhy vitráží. Když při tom mluvil o starém opraveném mlýně, kam mají přijít, nedovedl jsem si představit, že do takového prostoru zapadnou. Teprve na místě po přichycení vitráží do dveří v jeho "opravdovém pokoji", bylo jasné, že se nemýlil.
Dnes už archivní kresba tužkou na papír z prvního ročníku na bývalé Sšuř, nyní SŠUD v Brně.
