Vitraž pro Familie Prüller

Drobná malovaná vitraj pro rodinu v Rakousku. Malba konturovací, stínovací a transparentní modrou a rubínovou barvou, stříbrná lazura, katedrální sklo, olovo.

Madona della Sedia

Tuto krásnou Madonu namaloval Rafael Santi v rozmezí let 1513 až 1514. Inspirovala mne natolik, že jsem chtěl vytvořit vitraj s tímto motivem. Zatím se mi podařilo připravit alespoň pracovní karton!


Doufám,že nezůstane jen u něj..?

Cukrárna Pusinka

Už několik let chodím do této malé a milé cukrárny, kde jsou výborné, čerstvé zákusky a ještě lepší dorty. A kromě nich jsou tu také vitrážová světla a výplň s květinovým motivem, která v devadesátých letech zhotovil Mistr uměleckého řemesla pán Arnošt Vaverka.
Na jejich výrobu použil kombinaci čirých skel různých ornamentů a ledového skla, zasazených do olověných profilů. Každé stínítko je složeno ze tří vzájemně spojených dílů. Zavěšená na zdi, tvoří zajímavý doplněk interieru cukrárny. Přes všechnu péčí, byla některá skla prasklá a olověná konstrukce uvolněná. Stačilo jen stínítka rozebrat vyčistit, vytmelit, vyměnit a zpevnit krajová olova u závěsných háčků a mohou dále zpříjemňovat lahůdkové chvilky návštěvníkům cukrárny :-).

Opravená moderní vitráž

Tato kompletně opravená vitráž opět svou barevností rozzářila interiér soukromého bytu v Brně. Prošla úpravou pro vložení mezi izolační skla a vsazení do nového rámu balkonových dveří.

Malované vitraže do kaple v Březské

(Kaple Panny Marie-1927). Nové figurální vitráže, navíc malované, to není práce, která by byla každodenní. Nebyl jsem v tomto případě osloven přímo já, ale jedná známá, která se zabývá tiffany technikou a na klasickou malovanou vitráž si netroufla. Vytvořila sice malé návrhy pro paní starostku, jak by vitráže „mohly“ vypadat, ale vším ostatním už „zaukolovala“ mě. Představa, jak mají vitráže vypadat byla, ale z ilustračních návrhů se dalo vycházet jen částečně.


Bylo nutné vytvořit kartony shodné s velikostí vitráží, s propracovanou kresbou a rozvrženým dělením barevných skel. Zachovala se bordura kolem postav a kompoziční umístění figur Ježíše a Panny Marie. Výrazy, postoje postav, dělení draperie a částečně i barevnost se změnily.


Dalším úkolem bylo podle kartonů vyrobit pracovní šablony a nařezat skla. Na ně namalovat v několika krocích jednotlivé části postav světců, tak aby na sebe navzájem navazovali.


Ty pak vypálit při teplotě cca 600°C. A nakonec vložit do olověných nut, zaletovat, očistit a odvézt. Hotové vitráže jsem v tomto případě nemontoval, to už nebyl můj úkol :).

Malba na skle - Vitraž

Dostala se ke mně oklikou krásně malovaná práce, která byla poničená při vloupání do kostela. Něco se dalo zachránit, buď slepením nebo použitím tenkého spojovacího olova, ale část se musela nově zrestaurovat.

Malba na skle není snadná záležitost, protože sklo je hladké a barva ulpí jen na povrchu a dá se velmi lehce poškodit. Pevně spojená (slinutá) je až po zapálení ve sklářské peci.


Dobrý výsledek záleží na zkušenostech i technice malby. Každá barva reaguje s jiným sklem odlišně a důležitá je i správná teplota výpalu.


Proto je nutné, dělat zkoušky barev na sklech před samotnou prací.


Více o technice malby na sklo bych se chtěl rozepsat v některém z dalších příspěvků.

Klášter Porta coeli v Předklášteří

(Klášter Porta coeli v Předklášteří- klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie (1233–1240) románsko- gotické bazilikální trojlodí s příčnou lodí- rekonstrukce vitrážové výplně rozety. 

Když mně přišla do mailu fotografie vitrážové rozety, přes kterou prochází proud slunečního světla, byla to nádhera. Jen do okamžiku než bylo vidět, že jednou výplní proudí nejen sluneční světlo, ale i vítr, déšť a při troše štěstí to může být i drobné ptactvo. Domluvil jsem se s administrátorem na nejbližším možném termínu prohlídky. A jak to vypadalo? Vitráže pocházejí z počátku 20. století. Motiv je ornamentální se středovou kompozicí s bohatou škálou barevných katedrálních i antických skel.

Výplně bohužel nejsou zrovna v nejlepší kondici, jak napovídá popis v úvodu i fotografie. A dostat se k nim není vůbec jednoduché. Zajistit poškozenou vitráž alespoň proti vypadení pomohla soustava důmyslně propojených žebříků (prostě jsme je svázali) a průhledná lepící páska. Lézt po takové konstrukci není žádný med, ale byla to jediná možnost, jak se k ní dostat. Do doby než se podaří vymyslet, jak dostat výplň ven z ostění rozety to stačilo.

Po domluvě s místním sborem hasičů se podařilo vitráž vyjmout. Byli ochotní a hlavně měli potřebnou techniku!!

Zajímavé je, že ostění není kamenné, ale z cihel. Vysvětlení jsem si později našel v dostupných pramenech a z původní kružby se zachovalo jen torzo. Vyhlídková práce na hasičské plošině byla zážitkem ve srovnání s posvazovaným žebříkem.

Škoda, že novotou svítí jen část rozety, opravu by si zasloužila celá.

Kostel Povýšení svatého Kříže v Lanžhotě

Kostel Povýšení svatého Kříže v Lanžhotě (1893).

Tehdejší pán farář František Putna mne oslovil, jestli bych opravil vitráž v tamním kostele. Pár "hochů" si udělalo z okna terč a vitráž znatelně poškodili.

Odneslo to několik barevných skel kolem postavy madony s dítětem a také část jejich malovaných šatů. Poškozenou výplň jsem musel vyjmout a odvézt do dílny.

Tam rozebrat, rozložit na jednotlivé díly, doplnit chybějící části a domalovat poškozenou draperie.

Zajímavostí v tomto kostele je vitráž s motivem Nalezení svatého Kříže, která je zaměněna s jinou vitráží umístěnou v kostele Nalezení svatého Kříže rakouském Hohenau.

Samozřejmě rakouští sousedé mají vitráž s námětem Povýšení svatého kříže. Vysvětlení je jednoduché, zakázky pro tehdejší Rakousko-Uhersko dělala jedna firma současně a došlo k záměně obou děl :)